Podchodové prezentace

Je to prostě krásné..! Tuhle větu chce zvolat jistojistě každý, kdo důvěrně zná cestu k novému Ústřednímu autobusovému nádraží v Ostravě. Veledlouhý podchod byl kdysi rejdištěm mužů a slečen se spreji a kolemjdoucí si nemohl nevšimnout duchaplných vzkazů anebo příběhů na kachličkách. Pochopitelně že velkoryse přehlédl nemravnosti a chápavě oceňoval moudrost a odvahu těchto nadaných lidí. Přesto, když stavbaři podchod zavřeli, aby postavili nové autobusové nádraží, zlehka zaplesal. Díky zkrácení a opravě podchodu přibyla místa zcela nová a bělostná. Jasně bílé obklady kontrastovaly s popsaným zbytkem a novotou vonící byly schody, zábradlí a skleněné výplně.

Naštěstí už to tak není. Naštěstí vládci barev procitli a zaplnili trapně čistá místa svými obdivuhodnými kresbami. Že to někdo označuje jako primitivní čmáranice? Nesmysl! Nemůžete přece chtít hned nějaké obrazy a graffiti. I podpis podobný občuranému sloupku na chodníku je přece úchvatným projevem bezva člověka. Pryč s čistotou a estetikou! Když voda, tak mokrá, a když podchod, tak počmáraný, to je jasné. Děkuji vám, milí sprejeři. Už jsem si chvíli myslel, že než nastoupím do autobusu, budu se nudit pohledem na normální zdi v normálním městě. Už nemusím.

Onehdy našli archeologové jakési pravěké kresby kdesi v jeskyni. Malůvky byly tak trochu podobné podchodové prezentaci. Kdo ví, třeba budou jednou naši potomkové stejně uctívat i podpisy sprejerů. Koneckonců - mozek pračlověka má v tomto srovnání velmi podobnou hmotnost.