Podzim a knížky

Nevím jak vy, ale já například ráda listuji knížkami. Beru, co je po ruce, a jen tak lehce zkoumám, o čem že to je. Přeskakuju z věty na větu, hledám obraz nebo dialog nebo myšlenku, čmuchám čerstvou tiskařskou barvu nebo naopak už to odžité, a říkám si: bude mě to bavit, nebo nebude? Beru, nebo odkládám.
Takovým malým intelektuálním welness jsou pro mě veřejné knihovny, kde se můžu jen tak procházet mezi regály a nechat plynout čas. Oči těkají z jedné řady spořádaných hřbetů knih na druhou, na třetí a na další, a loví. Beletrie, cestopisy, životopisy, detektivky, slovníky, magazíny, zkrátka, co se vám zamane. Posledně jsem hledala něco osvěžujícího, radostného, chytrého a prostého zároveň. A našla jsem. Po letech mi opět padla do ruky kniha Roberta Fulghuma, asi ji znáte, autor ji nazval takto: Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole. Stručně a jasně v ní vyjmenovává věci ne zbytné pro život. Cituji:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Zkrátka – knížku pana Fulghuma pro chvíle útěchy i povzbuzení vřele doporučuji, a pokud jste si z mateřské školy zapamatovali alespoň pár těch zmíněných věcí, přeji vám hezký podzim.