Pohádka fotbalová

Za devatero slezskými vrcholy v opavských městských sadech se přeměnily desítky miliónů korun na zbrusu nové osvětlení stadiónu a tribuny. Menšinový vlastník, tedy samo město, doufalo, že Opava statečně zaúřaduje v relacích Branky, body, vteřiny a dá vědět všem vlajkonošům třeba z Liberce nebo Plzně, že centrum českého Slezska ví, jak se kope do balónu. Příběh se dále odvíjel tržními cestami a skončil v ukrajinské náruči jménem Alexej Borovikov. Královská pokladna měla ale dno hlouběji a hlouběji, až se už ani nevyplatilo čekat na pověstné šplouchnutí padajícího kamene na vodní hladinu. Jestli jsou dluhy skutečně až šedesátimiliónové, nedivme se kralevicům-zachráncům, že tuhle princeznu příliš nechtějí.

Spasitelské jméno Radima Masného sice vzbuzuje už od počátku mírnou nedůvěru, ale je to zřejmě jedna z mála šancí, jak stadión nerozorat na zahrádkářskou kolonii. Můžeme za tím vidět pouhopouhou snahu Masného se zviditelnit a před vyhlášením konkurzu se stáhnout, ale to už je věc názoru.

Poddaní krále Borovikova výstražně stávkují, marně čekají na výplatní pásce jiné číslo než nulu a fanoušek zvyklý trávit v Městských sadech příjemné chvilky u párku s pivem, nechápavě kroutí hlavou.

Tak jako v lékárnách, které také opanovaly akční slevy a kupování vánočních dárků, si budeme muset zvyknout na další podivnosti. Že i vrcholový sport prochází napříč peněženkami a jsou chvíle, kdy je fotbal a šikovně kopnutá penalta až na posledním místě.

O fotbale se na můj vkus hovoří v posledních měsících až příliš často. Bohužel jinak než slovy sázejících a sportovních nadšenců. Třeba skutečně opavský fotbal klekne na kolena a stadión získá velký visací zámek. Pak by to ale nebyla pohádka, protože ta končí dobře a pokud možno svatbou. Hledání vhodné a ochotné nevěsty pro Slezský fotbalový klub, to je ale horší než s jehlou a deseti kupami sena.