Pohlcení realitou
Je reality show televizní zábava nebo skutečný pohled do života našeho národa? Svědčí vysoká sledovanost podobných pořadů na televizních obrazovkách o tom, že Češi rádi řeší problémy druhých, nebo se chtějí na účet druhých jen pobavit?
Už několik pátků ovládají televizní obrazovky takzvané reality show. Ať se ocitnu v supermarketu, restauraci nebo v tělocvičně, neustále slyším debaty o Leně, Šrekovi, Emčovi nebo Regině. Pokušení stát se legálním voyeurem jsem odolávala docela dlouho. Když však kolem mne začala tato jména létat i v práci, vážně jsem přemýšlela o tom, jestli jsem v pořádku já, nebo ti ostatní. Moje zvědavost, co že se to děje za zdmi vily vyvolených nakonec vedla až před televizní obrazovku. Musím se přiznat, že jsem se slídičem v ložnicích, kuchyních a koupelnách stala nakonec i já.
Není totiž vůbec špatné podívat se na chování náhodného vzorku českého národa. Zjistila jsem také, že jeho sledování může být i velmi poučné. Proč? Například bych dříve nikdy nevěřila, jaká maličkost stačí k tomu, aby lidé začali nenávidět či milovat. Nepoznala bych na vlastní oči, jak se může člověk v psychicky vypjaté situaci změnit, jak může nečekaně reagovat a třeba i ublížit. Jsou to všechno běžné rysy našich povah, které umíme v běžném životě skrýt? Nebo je to všechno jen dobře hraná komedie a zábava pro lidi?
Nevím. Netuším, jestli je reality show skutečnou ukázkou běžného života Čechů. Pokud ano, asi k těm "běžným" nepatřím. Ale co, nebudu přece dělat z komára velblouda a kouknu se večer, koho že obyvatelé domu vyvolených pošlou z kola ven právě dnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.