Pohled zvenčí

Ubezpečuji se totiž v tom, že až tak příliš do důsledku neplatí tvrzení, že se o sobě jako národu můžeme mnohé dozvědět od lidí, kteří pocházejí odjinud. Na druhou stranu se ovšem nad některými informacemi můžeme zase docela dobře pobavit.

Nalistoval jsem si ve zmíněné encyklopedii například heslo Praha. Žádné řeči o stověžatém panoramatu a hluboké historii, ale cosi úplně jiného. Píše se zde, že Praha byla po skončení studené války hlavním městem mladých idealistů, filmových studentů a německých pivařů. Metropole České republiky se v roce 1989 stala místem nejromantičtějšího svržení komunistického režimu, známého jako sametová revoluce. Toto jméno dostal převrat v důsledku velmi nenásilného přechodu od diktatury k demokracii a údajně také, i když to není pravděpodobné, díky vlivu skupiny Velvet underground na české disidentské hnutí v dobách nesvobody a sovětské okupace. Z řad československé, skutečně opoziční hippie, rockové a anarchistické subkultury vzešlo i mnoho porevolučních politiků a veřejných osobností včetně nového prezidenta země, dramatika Václava Havla.

Porevoluční invaze mladých Američanů dychtících po úniku z ubíjející americké reality nabrala počátkem devadesátých let hrozivých rozměrů, ale později se jejich počet v Praze stabilizoval. Jejich pobývání v našem hlavním městě dokumentuje povídková kniha amerického spisovatele Richarda Katrovase. Pokusil se v ní zobrazit podivný milostný románek mezi malým národem s bohatou a starobylou kulturou a dobrodružství hledajícími příslušníky ohromného národa, jehož komerční kultura zaplavuje planetu.

Tak to vidíte. I toto může být Praha, i toto můžeme být v něčích očích my. Ejhle člověk - je tisící sto pětasedmdesátý den třetího milénia.