Pokaňkané kolečko

Minulý týden jsme odvysílali exkluzivní rozhovor s Václavem Klausem. Kolega mu položil otázku, jak se během jeho politické kariéry změnila Ostrava. Odpověď bych mohla volně parafrázovat takto: Už to není město černé, ale barevné. Já osobně jsem na řeči lidí, že Ostrava je hnusná a špinavá, poměrně silně alergická. Nutno podotknout, že je z pusy vypouštějí ti, kteří tady nikdy nebyli. A právě proto jsem se docela dost těšila na Ostravské kolečko, tedy na akci, kterou uspořádala o uplynulém víkendu pro lidi, kteří se po městě chtěli projít s průvodcem a dozvědět se více, třeba něco o stavebně cenných budovách významných secesních architektů, o jejichž existenci, dovolím si říct, tak devadesát procent Ostravanů nemá ani páry. Abych se nechvástala, donedávna jsem na tom byla podobně. Sobotní den se povedl a lidé, se kterými jsem mluvila, odcházeli spokojení. Mladí průvodci si zase libovali, že se pro změnu od těch starších dozvěděli, jak to ve městě vypadalo dříve. Já jsem si na Ostravském kolečku přece jen jedné kaňky všimla. Když jsem v předsálí zasedací místnosti ostravských radních poslouchala, co se lidé právě tam dozvídají, musela jsem pozvednout obočí. Nepřesnosti v datu návštěvy belgického královského páru nebo ve stromu, jehož dřevem je rada obložená, se dají odpustit, byť obojí de facto patří ke skvostům města. Neodpustím ale to, že jsem si chvíli připadala jako na takové lehké agitce, kde onen člověk upozorňoval na svou důležitost a své zkušenosti. Myslíte si, že šlo o jednoho z politiků na radnici, třeba o primátora? Ne, přestože by to asi nebylo fér, dalo by se to odpustit. Děsivější je, že se takto zviditelňoval muž, jehož funkci já nazývám vrchní sekretářkou. Když je kancléřem člověk s politickou příslušností, je to podle mě chyba. Tak si pro sebe hádám, jestli vás pane kancléři najdu na podzim na kandidátce do městského nebo obvodního zastupitelstva...