Pokladní

Znáte to - když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. A tak po x setkáních s neochotnými nebo dokonce protivnými prodavačkami a úředníky se vám něco opačného jako balzám vryje do paměti. Je totiž spousta dalších míst, kde za své peníze očekáváte kvalitní servis, příjemné služby a vstřícné jednání. Toho se mi ale paradoxně - ač jsem byla naopak bez peněz - dostalo před pár dny na Krytém bazénu v Ostravě-Porubě. Co že se přihodilo? Doma jsem popadla vše potřebné - od trička, legin, přes tenisky až po láhev s vodou, ale u pokladny pak zjistila, že nemám peníze ani na zálohu, ani na vstupenku. Marně jsem se odshora dolů prošacovala, s bídou jsem dala dohromady deset korun. Jak se sice říká - bez peněz do hospody nelez, ale přece jen to zkusím. A tak se trochu nešťastně, ale i odhodlaně paní u pokladny omlouvám, že mě to moc mrzí, že jsem moc chtěla jít cvičit, když už jsem se tak vyhecovala, jestli s tím tedy něco nemůžeme udělat. Tedy to, že ji peníze přinesu hned, jakmile lekce skončí. Snažím se být přesvědčivá, i bych přísahala, že to myslím poctivě. Ale kupodivu není třeba. Paní pokladní nasadí chápavý úsměv, říká - Ale ano, já vím, že tady chodíváte. A já na to - bydlím blízko, budu tady pak za pět minut. A ona, že to stačí třeba i příště. Však se kvůli tomu neodstěhujete, že?, dodává ještě žertem. A taky že ne. Zaplavuje mě skvělý pocit, který mi přinesla nečekaná dávka důvěry od cizí ženy. A když k tomu připočtu ještě všechny ty cvičením vyplavené endorfiny a posléze splacený dluh, byl to pěkný večer. Na peníze se už tedy snažím nezapomínat a zbytečně nepokoušet osud, ale dobré víle na Krytém bazénu v Ostravě-Porubě za letmou a i pro mě poučnou lekci slušného chování děkuji.