Politické řeči

Že jsou v Česku na obzoru volby, to by poznal i hloupý Honza. Politikové se probudili ze zimního spánku a - přitvrdili. Štkají síru na soupeře, ti méně disciplinovaní kandidáti i na bratry z jedné strany. Opřeli se do toho i ti, od kterých byste to nečekali.

Tuhle se nechal moravskoslezský hejtman slyšet, že - cituji - by vláda měla méně mluvit a slibovat a rychleji konat. Nejprve se prý chvástala, že pošle miliony, aby ulevila lidem okolo Paskova na Frýdeckomístecku. Trápí je tam nákladní auta, která jim projíždějí pod okny. Peníze nikde, a tak se občanskodemokratický hejtman nahlas naštval.

Premiér ze znesvářené sociální demokracie dal najevo, že jej šéf kraje nerozhází. Vzkázal mu, že si může myslet co chce.

Oba pánové nejsou z těch, kteří by rádi a často používali velká slova a strašili či špinili politické protivníky. Abych byla spravedlivá, odvázali se i jiní, jen si přesně nepamatuji, co, kdy, kde a o kom řekli. Mám totiž hlavu děravou, nikdy jsem si nepamatovala nedůležité věci.

Jen si říkám, že jak rychle všechno to vzkazování, nabádání a poučování na dálku začalo, tak rychle bude po něm. Sečteme hlasy, obsadíme křesla, vykouříme dýmku míru a zase bude chvíli klid. Politikové zalezou do svých doupat a ulit. A hlavy vystrčí, až když zavětří volební lístky.