Pomník ambicí

Nedávno jsme si slavnostně přísahali, že kultura je pro Ostravu posvátná věc. Ještě ani nezaschly slzy zklamání nad hořkou prohrou o evropský titul a už brzdíme. Málem to vypadalo na malou kulturní revoluci. Progresivní klub na náměstí nebo nové centrum na Karolině okořeněné moderní architekturou. Kulisy ale pomalu padají. Starou Arénu už pohřbili a o nově budované části města se čím dál častěji hovoří jako o svatostánku konzumu. Naposledy hořce zaplakali ti, kteří byli pyšní, že se Ostrava postaví alespoň z části na roveň třeba Londýnu nebo Florencii. Stejně jako v těchto městech mělo stát i u nás něco z dílny světově uznávané architektky Evy Jiříčné. Zdá se ale, že už netoužíme být evropským městem a vystačíme si s provinčností. Most ve tvaru srdce podle jejího návrhu je možná drahý, to je ale hromadná doprava zdarma taky. Přitom to není tak dávno, co jsme byli ochotni pro pověst Ostravy skoro krvácet. Levnější výsledek po škrtech developerů nakonec možná nebude špatný. Jde jen o mírně zmrzačenou kopii původního návrhu, pod kterým nebude slavný podpis. Je tu ale riziko, že se navždy stane pomníkem přehnaných ambicí, které jsme nebyli schopni naplnit. Možná by o 100 milionů korun dražší most vypadal v čase úspor jako zbytečná marnivost. Po čase by se ale mohlo ukázat, že sebevědomí Ostravanů je důležitější. Za napodobeninu nám ale rozhodně po rameni nikdo plácat nebude.