Postřehy z povodní

Podobnost těchto dvou velkých povodní byla například v tom, že se voda začala krajinou rozlévat v neděli, jako tomu bylo před třinácti lety. A podobně kulminovala v úterý, respektive ve středu. Současná povodeň se ale ničivou silou té z roku 1997 naštěstí nevyrovnala.

Těžko říct, jestli to bylo například taky tím, že se mezitím přehnaly krajinou tu a tam menší povodně a tak už majetku, který by ještě mohl být zaplaven, není po těch všech zkušenostech tolik, nebo jestli to bylo i tím, že se systém včasného varování od té doby tak zlepšil a postup při podobných situacích vypiloval natolik, že škody a především újma na zdraví či životech, je tak menší.

Nově pak určitě dosti významnou roli sehrály sociální sítě na internetu, například poměrně rozšířený Facebook. Už v pondělí (možná dokonce už v neděli) vznikla skupina, ve které si lidé vyměňovali informace, co je kde zaplavené, co je uzavřené a co ještě ne. Přidávali také fotografie. Jen do pondělního odpoledne se jich tam objevilo téměř pět tisíc! Ale hlavně měli lidé dostatek informací. Před třinácti lety byli odkázáni prakticky jen na rozhlas, teď je možností mnohem více.

Ještě v jedné věci mě ale současná pohroma překvapila. Sesuvy půdy jsem v souvislosti se záplavami v minulosti zaznamenal především na Vsetínsku, v Moravskoslezském kraji se objevily až teď. Zvláštní, ale asi kdybych byl v oboru aspoň trochu vzdělaný, nějaké rozumné vysvětlení bych určitě našel. Takhle jsem jen překvapen.

A ještě jedna věc na závěr, která se mi ale nelíbí a příčí. Že je třeba pomáhat, je jasné. A pomoc potřebují lidé v zaplavených oblastech jako sůl. Když mi ovšem přijde do pošty mail nějaké firmy, která jako pomoc nabízí lidem ze zaplavených oblastí jakousi slevu na své produkty, hážu to okamžitě do koše. Obzvláště velké firmy se totiž určitě mohou vzchopit k lepší pomoci, než k přihřívání si vlastní polívčičky na neštěstí druhých. Mohou být rády, že je tady nejmenuju.