Potěmkinovy vesnice

2. září 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Děti mají v Ostravě další místo, kde si mohou hrát, učit se a také se bavit. Občanskému sdružení Jekhetane se totiž podařilo otevřít nové komunitní centrum. Cesta to určitě nebyla jednoduchá.

0:00
/
0:00

Podobných center jsem už viděla spoustu. Všechny jsou v prostorech, které se nehodí k podnikání, jsou oprýskané a fungují mnohdy jenom díky dobré vůli a obětavosti svých zaměstnanců. Odborně se jim říká nízkoprahové, protože jsou určeny dětem z těch nejnižších sociálních vrstev, které nechodí do kroužků, nesportují a nemají žádné zájmy. V místech, kde podobné kluby nejsou, pak děti tráví svůj čas na ulici, zlobí, zaplétají se do drogových a alkoholových závislostí a mnohdy nemají daleko ke kriminálním činům. Jejich vina to ale není. Z velké části za to asi mohou rodiče, jenže ti navíc mnohdy mívají problémů sami se sebou víc než dost.

Je to fajn, že se postupně daří takováto komunitní centra otevírat. Malí klienti totiž dostávají alespoň šanci, aby jim někdo ukázal jinou cestu. Náklady na zařízení klubů bývají minimální, vesměs jsem všude viděla nábytek z druhé ruky, pár žíněnek, ping-pongový stůl, fotbalový míč, několik knih a hraček a magnetofon. Společnosti se to určitě mnohokrát vrátí. Pamatuji si také například na rozjařené oči dětí nad fotkami z výletu do Prahy, kam by se za jiných okolností nikdy nedostaly. Mnozí školáci si pak v klubech vylepší svůj prospěch, protože s domácími úkoly a přípravou pomohou vychovatelé. Jiní objeví svůj pohybový nebo hudební talent. A to rozhodně stojí zato.

Komunitní centra jsou ale často na odlehlých místech, prý aby děti nerušily okolí. Z~jednoho domu dětí a mládeže se údajně obdobné centrum muselo vystěhovat, protože nezapadalo do poklidného režimu akvaristických a modelářských kroužků. Děti, které nezlobí, neexistují. A tak si říkám, že Potěmkinovy vesnice v našem provedení se dají stavět ve všem.

autor: mik
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová