Pouliční rasismus

10. říjen 2007
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Už jsme vám říkali, že havířovský soud včera řešil případ, který bychom mohli označit jako "davový pouliční rasismus". Dva mladí muži se přiznali k tomu, že vyzývali k nenávisti, násilí a likvidaci rómské menšiny. Patří mezi sympatizanty krajní pravice. V poznámce se zaměříme na to, jak soudkyně tento případ nakonec vyřešila.

0:00
/
0:00

Rozpálíme pece, do plynu a tak bychom mohli vykřičet ještě několik nevábných výrazů. Drsní a neodolatelní mužové pochodující po boku oddaných slečen nabízejí na ulici rychlé a hlasité řešení . Pod záminkou boje proti drogám dávají najevo, že je rasa a rasa a ta druhá musí z kola ven. Zákony na to pamatují a asi každý z nás už slyšet slova xenofobie, rasismus, nesnášenlivost a tak podobně. Pochod asi stohlavého průvodu Havířovem v červnu tohoto roku natočila policie na videokameru a má kolegyně také na reportážní mikrofon. Narozdíl od jiných případů se tentokrát důkazy hledaly dobře, rychle a hlavně - byly jednoznačné. Oba obvinění se zřejmě i proto raději rozhodli vypovídat a co více - přiznali se a v protokolu projevili lítost. Přes nesouhlas obžaloby a policie pak soudkyně řekla, že mladickou nerozvážnost by neměly válcovat nemilosrdné paragrafy, a tak celé toto stíhání podmíněně zastavila. Zároveň dodala, že dva roky se oba musí chovat slušně.

V soudní síni jsem byl a věru nevím, jestli tohle byla projevená lítost. Nebýt jasných otázek soudkyně, z hrdých bojovníků za svobodu by nevymáčkla ani jednu lehce rozvitou větu. Nemluvě o povýšeném odsekávání a podivné drzosti. Vzali si totiž na sebe bundy s označením, které po drobných úpravách symbolizuje obdiv k nacistické moci. Upozornil na to policejní expert. Soudkyně také řekla, že ani jeden nebyl dosud trestán tak, aby to s tímto případem souviselo. Obávám se ovšem, že výtržnictví a ublížení na zdraví před pár lety tomu zase tak neodpovídá.

Nevím, jak teď dopadne stížnost obžaloby, ale možná by bylo dobré podívat se aspoň jednou zblízka, co dokáže vyhecovaný dav. A kdo ho hecuje a koho hecuje. A také jak se bezva žije v místech, kudy prochází. Přál bych si, aby to policii nijak neodradilo a dál tyto skupiny sledovala a natáčela. Třeba se to jednou trestat bude.

autor: mki
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.