Povánoční kocovina

Říká se, že jsou Vánoce magickým svátkem. Je fakt, že mnoho věcí je v tuto dobu úplně jinak, než ve zbylých dnech roku. Prudce se mění životní tempo a nálady, lidé jedou v jiných kolejích. Příznaky nákupní choroby se před Štědrým dnem rapidně zhoršují, pak zčista jasna mizí. Permanentní naštvanost a nervozita se během jednoho večera přetaví v ohleduplnost, přátelskost a lásku. Lidé, kteří neumí otčenáš jsou schopní jít o půlnoci v mraze do kostela. Dějí se zkrátka divy. Nedávno si mi kamarádka postěžovala, že jsou pro ni Vánoce smutným svátkem. Právě pro tu lidskost a laskavost. Obojí totiž pomalu mizí, až se vytratí úplně a nenávratně. Vánoce bychom tak klidně mohli nazvat demoverzí šťastného života. Je škoda, že po tomto období plném naděje vždy zbude jen vzpomínka, díky níž se zase těšíme na příští rok. Jsou v tom asi opravdu kouzla a čáry, jinak by přece bylo možné, mít Vánoce všech 365 dní. Evidentně se ale pravidelně z vůně vánočních rohlíčků, rozpálených františků a smažených kaprů dostavuje povánoční kocovina. Je to sice smutné, zároveň je to ale výzva, abychom si i ty letošní svátky jaksepatří užili. Na místě je i přání, aby nám, bez ohledu na kalendář, vydržely co nejdéle.