Povánoční výprodeje

Neznám ženu, která by ráda nenakupovala. Tedy, s výjimkou potravin. Jejich výběr a posléze placení bytostně nesnáším. Je to totiž doslova sisyfovská práce. Jestliže v pondělí nakoupím plný vozík minerálek, ovoce, zeleniny, sýrů, uzenin a já nevím čeho ještě, obvykle najdu v pátek v lednici stěží jeden citrón a kousek másla.

Naopak takové nakupování hadříků, botů, šminek a všech dalších nezbytných ženských maličkostí, si opravdu užívám. Nejde totiž o samotné nakoupení, tedy zaplacení vybraného zboží a jeho odnesení domů, ale o jeho výběr. Když se totiž postavím doprostřed prodejny s dámským textilem, připadám si jako v jednom velkém šatníku. Stačí sáhnout a vybrat si. Blůzka, sukně, sáčko, džíny nebo třeba jen šála či opasek. To vše - postupně - podle toho jak upoutá můj zrak, sundávám s věšáků a postupně věším na své Vánoci poněkud zakulacené tělo.

Obrovskou radost mi před časem udělaly obchůdky, které své zkušební kabinky vybavily trojrozměrnými zrcadly. Už se tedy nemusím pracně kroutit, abych zjistila, jestli mi ten či onen hadřík skutečně sluší. Mí chlapi doma nerozumí tomu, proč si něco zkouším, aniž si to koupím. Neumím jim to vysvětlit. Chápou jen plnou ledničku, spíž a posléze i žaludek. Oblečení nezkoušejí. Rovnou ho zaplatí a jdou po svých. Nakupování a obchody přímo nesnášejí. Jsou prostě jiní.

Já se tedy i na ty letošní povánoční výprodeje pochopitelně těším. Výběr bude velký, ceny nízké. A když si rovnou něco nekoupím, alespoň si pár pěkných kousků vyzkouším. Mimochodem, včera jsem si zkoušela úžasný kabátek! Jen tak, pro radost. Byl krásný, o polovinu levnější než před pár dny. Poté co jsem si jej vychutnala ve společnosti velkého zrcadla, vrátila jsem jej zpět na věšák. Hned po něm sáhla další zákaznice. Je mi jasné, pánové, že mi nebudete věřit, ale ten kabátek mě hřeje ještě dnes!