Poznámka o poznámkách

Napsat ranní poznámku bývá čas od času nadlidský úkol. Zdaleka nejtvrdším oříškem bývá nalezení inspirace. Po hodinách, ve kterých řešíme aktuální dění v celém regionu, to chce podřadit nižší rychlostní stupeň, zastrouhat pomyslnou tužku a zapátrat v paměti. Osobně mi pomáhá, když se můžu při skládání vět procházet po redakci. Možná v očích kolegů vypadám podivně, ale své zvyky a rituály má asi každý. Například jeden italský vědec. Vito Franco z Palerma evidentně hledá nápady pro svou práci v galeriích. Jak jinak ho mohlo napadnout, změřit Moně Lise obsah cholesterolu v krvi. Nebyl jediný, komu její tajemný obličej nedal spát. Čím to je?, zeptal se sám sebe. A ráno když přišel do práce, na to přišel. Krásku prozradily vrstvy mastných kyselin, uložené kolem jejích očí. Podle vědce je to jasná známka vysoké koncentrace LDL cholesterolu v těle ženy, která stála Leonardu da Vincimu modelem. Stejně jako redaktor Českého rozhlasu Ostrava musí pravidelně psát poznámky, musí i zaměstnanci vědeckých institucí přinášet zásadní objevy. Doktor Franco šel do galerie podruhé. Tentokrát si vzal na paškál samotného Michelangela. Na portrétu od Rafaela Santiniho se mu totiž něco nezdálo. A pak renesančnímu sochaři a malíři z přelomu 15. a 16. století diagnostikoval ledvinové kameny. Štětec malíře totiž na plátně zachytil nadbytek kyseliny močové. Svůj objev pak Palerman korunoval tvrzením, že si Michelangelo Buonarotti přivodil chorobu při malování Sixtinské kaple, kdy se živil jen chlebem a vínem. Kdoví, jak by mé ranní poznámky vypadaly, kdybych je vymýšlel třeba v některém z kulturních zařízení v Ostravě. Slibuji vám, že se o to někdy pokusím.