Práce naoko

13. září 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Sotva jsme vhodili hlasovací lístky do parlamentních uren, už jsou tu nové volby. Tentokrát svůj hlas odevzdáme budoucím senátorům a lidem, kteří o nás budou rozhodovat v obecních a městských úřadech. Pokud máte pocit, že je té politiky kolem nás v poslední době nějak moc, čtěte dále. Autorka totiž objevila zajímavý způsob, jak si lze od politiků a politiky dobře odpočinout.

0:00
/
0:00

Minulý víkend jsem se náramně pobavila. Poté, co jsem se podívala na obvyklou večerní porci televizních - převážně politických zpráv, vyrazila jsem na poklábosení s kamarádkami. Obvyklá hospůdka, obvyklý stůl, stejná obsluha ale ... jiná atmosféra. Už při příchodu mě upoutala skupinka povykujících chlapíků, kteří se v pravidelných vlnách prohýbali smíchy a utírali slzy z návalu emocí. To si pište, že mi vrtalo hlavou, cože je terčem jejich zábavy. Když konečně zaplatili a odešli, nedalo mi a zeptala jsem se servírky. "Však se běžte podívat sama," dočkala jsem se její odpovědi. A tak jsem šla.

Na hospodském stole pocintaném kávou, pivem, popelem z cigaret a bůhvíčím ještě, ležel bezvládný premiér Topolánek. Nebyl zraněný, mrtvý či společensky unavený. V každém případě ale nebyl ve své kůži. Hlava mu sice pevně neděla na krku, ale jednu ruku měl potetovanou odshora dolů, druhá měla hned deset prstů s obrovskými barevnými nehty, tělo si podle mého odhadu vypůjčil od taťky Šmouly, jedna jeho noha byla stoprocentně ďábelským kopytem a ta druhá drůbežím pařátem. No řeknu vám, vypadal opravdu zajímavě!

Ne, nebojte se, náš premiér neutrpěl žádný úraz, to jen taťkové od rodin popustili uzdu své fantazii a vyrobili si vlastní skládačku z papíru. Udělali si jednoduše legraci z někoho, koho asi nemají moc rádi. Ještě pár okamžiků jsem si myslela, že je to právě premiér Topolánek, který jim k srdci nepřirostl. Vzápětí jsem si ale všimla, že o kousek dál je na zdi pověšený terč, na kterém se v různých místech skví hlavy našich předních politiků. V některých případech jsem s jejich identifikací měla kvůli notnému proděravění skutečně problémy, ale byli tam skutečně všichni!

Český národ je pověstný tím, že je velmi kreativní, alespoň co se legrace týče. Tohle ale nebyla jen legrace. Je to přirozená reakce na to, co se na naší politické scéně za posledních měsíce odehrálo. Politiků a politiky máme plné zuby. A to máme opět před volbami. Už se těším na další sraz s kamarádkami. Bude opět za měsíc a já jsem hrozně zvědavá, jakou skládačku v naší oblíbené hospůdce opět najdu.

autor: š.iva
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.