Přechlazený komfort

Pendolino zaznamenalo svůj mediální vzlet především v dobách svého čerstvého nasazení na české koleje. Nechvalně známá několikahodinová zpoždění, výpadky systému a dočasné vyřazení z provozu plnily stránky snad všech novin i vysílání rozhlasu a televize. Od té doby uběhlo pár let a cestování tímto, dá se říci, v Česku nejmodernějším spojem, patří k běžnostem. Vzdálenost mezi Ostravou a Prahou se díky němu zkrátila na pouhé tři hodiny, což je pro lidi pohybující se pravidelně na této trase velkým plus.

Faktem ale je, že oč komfortněji dnes můžete cestovat do Prahy Pendolinem, o to žalostnější je stav ostatních, takzvaných, InterCity spojů. Nedivím se tedy těm, kteří už nechtějí riskovat umatlaná okna, rozšlapané odpadky, špinavé sedačky a přetopené kupé či naopak sibiřskou zimu, a raději si zaplatí dvousetkorunovou místenku na modernější spoj. Patřím k nim i já. Tento týden jsem se ovšem na vlastní kůži přesvědčila, že i přes SuperCity cenu musím v SuperCity vlaku počítat s nečekanými službami. Tentokrát šlo o služby chladící.

Možná potřebovali v jídelním voze ochladit podávané šampaňské. Možná jen někdo omylem přetočil termostat a možná šlo o problém jediného vagónu. Jisté ale je, že jsme se já i další spolucestující museli celou cestu halit do všech svršků, které jsme měli po ruce. Pravda, rampouchy u nosu jsme neměli, zato já osobně jsem si z Pendolina odnesla parádní nachlazení. A má redakční kolegyně také.

Tak si říkám, že budeme muset v redakci omezit hromadné cesty do Prahy. Mohlo by se nám totiž stát, že kvůli cestě komfortním vlakem nebudeme moci nakonec komfortně provozovat rozhlas. Nebudeme totiž zřejmě moci kvůli nachlazení ani mluvit.