Přemoudřelá lednička

To, co vypadá jako pomeranče nejsou pomeranče, ale spodní kus psacího stolu, říká rezolutně paní pokladní. Sice vidí jako vy, že se v síťce usmívají kulaťoučké citrusové plody, ale čárový kód je čárový kód. Co s tím mám dělat, ptá se do telefonu a přibíhá tým šéfů. Jo, to se dříve nestávalo. Jen si vzpomeňte, jakou převratnou novinkou byly etiketovací kleště na označování zboží. A teď nás čeká rádiový čip. Řekne nám složení jogurtu, v ledničce se ozve s tím, že končí lhůta ke konzumaci, spíž začne volat, že jí chybí polohrubá mouka a sama objedná dodávku z obchodu. Zboží se už nebude vykládat na pokladní pás, ale přečte se najednou. Vezmete-li z regálu čtyřicet zapalovačů, čipu to bude podezřelé a pípne ochrance. Že je to jako z Marsu? Ale kdež... Radio Frequency Identification je název rodící se technologie. Určitou překážkou jsou výrobní náklady, ale to se jistě zvládne...

Představuji si, jak se náš život změní, když se z tichých ledniček a mrazáků stanou komandující společníci. A jak se budou řešit špatně zvážené meruňky. Dost možná pak začneme vyhledávat malé příměstské obchůdky, ve kterých hraje stále hlavní roli tužka, jako oázu relaxace a svobody. Papírek s načmáranými čísly bleskově sečtený u poklady, to už je romantický záchvěv prehistorie. Bude-li náš svět řídit nějaké miniaturní něco, hrozí nám důsledky známého filmu Síť se Sandrou Bullockovou? Připomeňme, že kvůli zásahu do počítače přestala existovat. Ne, to si nemyslím, ale jak znám svět našinců, bude to jedna velká a trochu křečovitá sranda. Tedy vzhůru do područí čipů. Snad nám pak dovolí si občas zajít do kina...