Příběh z trolejbusu

Městskou hromadou dopravou cestuji téměř denně. Nevlastním ani auto ani řidičský průkaz, a tak mi vlastně nic jiného nezbývá. Na druhou stranu - o drobné zážitky není nouze. Ale ten, o kterém chci mluvit, patří mezi příjemnější.

Stal jsem se totiž v trolejbuse svědkem bitky mezi dvěma staříky o jediné volné místo. Tedy - bitky v uvozovkách. A pokud čekáte, že se přetahovali o to, kdo z nich bude sedět, máte pravdu (jen) částečně. Byli totiž velmi zdvořilí a místo - původně vyhlédnuté pro sebe - urputně nabízeli druhému.

Bylo až s podivem, co všechno během následující asi pětiminutové společné jízdy stihli probrat. Samozřejmě i se vzájemným přesvědčováním, kdo vlastně bude sedět. Dobře bavící se osazenstvo trolejbusu se tak například dovědělo, koho by pánové rádi viděli na Hradě, koho z vrcholných politiků by poslali sedět a nikoli do trolejbusu či jak to vypadá s naší ekonomikou. Nad volným sedadlem stihli i ohodnotit tělesné propriety mnohem mladších spolucestujících. Pak věřte na generační spory!

To vše mezi vzájemným přetlačováním a snahou toho druhého vtlačit do volného trolejbusového křesílka, které nakonec stejně zůstalo prázdné. Při vystupování se ve vší uctivosti rozloučili a šli si každý po svém. Bylo to zvláštní, ale příjemné. Za volanty svých vozů to ovšem nikdy nezažijete.