Příběh z trolejbusu
Cestování hromadnou dopravou přináší nejeden příběh, který jinde nezažijete. Mnohdy bývají zážitky nepříjemné. Ovšem - jak praví jedno známé rčení - výjimka potvrzuje pravidlo.
Městskou hromadou dopravou cestuji téměř denně. Nevlastním ani auto ani řidičský průkaz, a tak mi vlastně nic jiného nezbývá. Na druhou stranu - o drobné zážitky není nouze. Ale ten, o kterém chci mluvit, patří mezi příjemnější.
Stal jsem se totiž v trolejbuse svědkem bitky mezi dvěma staříky o jediné volné místo. Tedy - bitky v uvozovkách. A pokud čekáte, že se přetahovali o to, kdo z nich bude sedět, máte pravdu (jen) částečně. Byli totiž velmi zdvořilí a místo - původně vyhlédnuté pro sebe - urputně nabízeli druhému.
Bylo až s podivem, co všechno během následující asi pětiminutové společné jízdy stihli probrat. Samozřejmě i se vzájemným přesvědčováním, kdo vlastně bude sedět. Dobře bavící se osazenstvo trolejbusu se tak například dovědělo, koho by pánové rádi viděli na Hradě, koho z vrcholných politiků by poslali sedět a nikoli do trolejbusu či jak to vypadá s naší ekonomikou. Nad volným sedadlem stihli i ohodnotit tělesné propriety mnohem mladších spolucestujících. Pak věřte na generační spory!
To vše mezi vzájemným přetlačováním a snahou toho druhého vtlačit do volného trolejbusového křesílka, které nakonec stejně zůstalo prázdné. Při vystupování se ve vší uctivosti rozloučili a šli si každý po svém. Bylo to zvláštní, ale příjemné. Za volanty svých vozů to ovšem nikdy nezažijete.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka