Pro chleba ve tři ráno?

Máme tady kolbiště. V něm paní pokladní, maminka dvou dětí, které kvůli nočním prodejům poněkud zanedbává. Pak vidíme skupinu manažerů v oblecích počítající nedělní vysoké tržby, ale také odborářsky naladěné zaměstnance hájící podle svých slov slušnost a lidskost, no a v neposlední řadě jsem to já sám u regálu s moukou, kterou jsem jindy než po jedenácté večer prostě koupit nemohl. Nad tím vším krouží jako orel skalní neodbytný legislativec a zejména teď před volbami se snažící vetřít do přízně všech a za každou cenu. Co s tím, milý občane? Má se chleba prodávat ve velkém i v neděli anebo ve tři ráno? Jakoby nás zaskočilo to, k čemu jsme se téměř modlili před pár lety. Ruka trhu, zákony poptávky a nabídky, konkurence a stavění zákazníků na desítky piedestalů. Jak se stalo v českých luzích pravidlem, to, co je zajímavé, musíme pojmenovat, takže debata o otevírací době je takzvaným "protiteskovým zákonem". Skutečně už jen tato obchodní síť vzdoruje se vším všudy a nabízí své služby jako jediná nonstop.

Pochopitelně, že není příjemné odírat zaměstnance nekonečnými směnami při honbě za tučnými zisky, samozřejmě, že by neměla legislativa zasahovat takovým způsobem do obchodních pravidel, jenže u nás bohužel neexistuje půda pro takové úvahy. Trh práce je nevyrovnaný, není možné prostě v Tesku prásknout dveřmi a jít si hledat jiné místo, navíc jsme si až příliš zvykli nakupovat tím nejkonzumnějším způsobem, takže jak z toho ven...

Jsem přesvědčen, že paragrafové řešení je nešťastné a nevhodné. A to navzdory tomu, že většina Evropy takové regulátory má. Jestliže budeme něco jednostranně řešit, to pak budeme hlasovat o pracovní době zdravotních sester? Anebo o koeficientech opraven obuvi na sto obyvatel? Tentokrát bych skutečně oné neviditelné ruce trhu věřil víc než všemu ostatnímu.