Prohlížení tašek

22. únor 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Nakupování patří k nezbytným, téměř každodenním činnostem. Ty tam jsou doby, kdy jste si v obchodě museli vystát frontu na košík a pak ještě na zaplacení a kdy se prodavačky neobtěžovaly být k zákazníkům zdvořilé. V tomto směru se hodně změnilo, ale k ideálu máme ještě daleko.

0:00
/
0:00

Většina prodavaček a prodavačů si v posledních letech doplnila slovní zásobu a pochopila, že slova jako děkuji, prosím, dobrý den a nashledanou k jejich práci zkrátka patří. Slušný zákazník to vždycky ocení, a tak se z neosobního setkání, kdy jeden chce koupit a druhý prodat, může stát i docela příjemný zážitek. Samozřejmě, tu a tam zjistíme, že jsme si domů přinesli prošlé mléko nebo ne právě čerstvý salám, za krabičku sýrů v akci zaplatili běžnou cenu, ale to už je na pozornosti každého z nás, aby si zboží dobře vybral, účet zkontroloval a případně věc reklamoval a příště šel raději o dům dál.. Obchod je zkrátka byznys a ne filantropická činnost, na což nesmíme zapomínat a musíme být stále ve střehu. K tématu nakupování mne ale dnes nepřivedlo šizení zákazníků. V poslední době mi nikdo nic nevnucoval a myslím , že mne ani neokradl, prodavačky byly většinou slušné a milé. Až na jednu pokladní. Už jsem téměř zapomněla na to, jak to kdysi chodilo. Na podivné praktiky především v prodejnách potravin. Prohlížení tašek. Představte si, že ještě existuje! Pokladní v samoobsluze mě suverénně požádala, ať ji ukážu tašku. Drzost, že ano! Zřejmě ještě nepochopila, že na něco takového nemá žádné právo a že nahlížení do cizích tašek je součástí osobní prohlídky, kterou vám může provést pouze policista. To by měl vědět každý zákazník, který se sebou nechce nechat manipulovat. Tašku jsem tedy rozezlené prodavačce samozřejmě neukázala, přesto jsem se jako vítěz v čele fronty bohužel necítila. Naštěstí to doufám byla výjimka, protože podobné podniky nemají v budoucnu šanci.

autor: čan
Spustit audio