První jarní den

Ještě před týdnem jsem měla pocit, že budu muset neprodleně vyrazit někam na jih na sluníčkem. Paní Zima se stále chovala, jako by nevěděla, že se její čas naplnil a je ta správná chvíle někam zmizet. Zamračené a uzoufané tváře kolem mne byly dokladem toho, že "zimní neurózou" zřejmě netrpím jen já. Asi jen málokdo ještě před týdnem věřil, že letošní jednadvacátý březen bude skutečně v jarních barvách. A přeci jsme se dočkali! Nejen datum v kalendáři hlásá, že právě dnes nastává astronomické jaro. I příroda venku snad definitivně poslala letošní zimu k čertu. Najednou jsou tytam pozdně zimní deprese, nechuť k rannímu vstávání, nedostatek energie k zábavě i práci... Člověk se prostě nestačí divit, co udělá pár jarních slunečních paprsků s naším já. Věřte, nevěřte, dokonce mi přestaly vadit ty příšerné díry na chodnících a silnicích. S chutí se jim vyhýbám, mávnu rukou nad odřeným podpatkem svých dosluhujících kozaček, kličkuji autem při cestě do práce a zpívám si svou oblíbenou písničku. Nezuřím, když mi na poslední chvíli naskočí na křižovatce červená a s úsměvem a vstřícným gestem čekám před přechodem pro chodce, až se na druhou stranu došourá i ten poslední loudající se puberťák. Ano, vážení a milí. I tak vypadá příchod jara. Alespoň u mne. Věřím, že i vy jste do dnešního jarního dne vstoupili s optimismem a dobrou náladou. A pokud ne, koukněte se z okna ven. Důvodů, proč bychom se konečně měli začít usmívat a cítit lépe, je přece mnohem více. Tak tedy vítej Jaro! Jsme rádi, že tě tu opět máme. A nešetři nás! Zahrň nás optimistickými barvami, teplem, slunkem ... prostě vším, co k tobě patří. Čekali jsme na tebe letos až příliš dlouho.