Psát jako Ostravak

Ostravak Ostravski si to vymyslel chytře. Nemusí se jako jiní autoři trápit tím, jestli své povídky čte dost působivě a jestli u toho taky dost dobře vypadá. Stačí jen, že píše a píše a čtenáře dál mystifikuje. Nedostaví se na křest své knížky, na autorské čtení pošle náhradníka, a přesto tady někde je! Svou image vybudoval na nepřístupnosti a totální ochraně své osoby, takže údajně jeho tvář neviděla ani samotná vydavatelka deníků.

Jinak se ale Ostravak neupejpá. Ve svých povídkách toho na sebe i své okolí vyklopí skutečně dost. Jako každý chlap příležitostně uhání ženské, chodí do hospody a na fotbal, miluje svou škodovku, práci už asi méně a každodennost opepřenou množstvím detailů bere s nadhledem. Až si říkám, jak je vůbec možné, aby se všechny ty Jaruny a Mileny a další svérázné postavy z jeho povídek nepoznaly? Jak to, že se ještě nikdo neozval a tajemství neprozradil? Anebo snad Ostravak Ostravski a jeho život popisovaný v denících vůbec neexistuje? To také naznačují někteří hloubaví čtenáři na internetových stránkách Ostravaka. Je skutečným autorem výtvarník a performer Marek Pražák, ptají se. Jak ho znám, musí tím být velmi pobaven. Anebo je Ostravak recyklovaný Petr Bezruč, hádá další. Odpověď nemáme, záhada trvá a to je dobře. Mnozí mají sice Ostravakovi a vydavatelům za zlé, že jde jen o komerční tah. Ale proč by ne - koneckonců s tím mohl přijít dříve sám kdokoli - jen tak umět psát jako Ostravak.