Renáta Spisarová: Dnes naposled

24. červen 2011
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Právě dnes od 18:30 se uskuteční v Galerii Červený kostel v Hlučíně vernisáž výstavy Šárky Mikeskové a Jana Šnébergera s názvem psaným v polštině: Mam v dupie male miasteczka. Na netradiční výstavy, kterých se v tomto místě během deseti let uskutečnilo asi 70, včetně autorských čtení a koncertů, vás zveme pravidelně, ale právě dnešní večer se stal předmětem poznámky Renáty Spisarové.

Jednoduše - protože je poslední a zajímalo mě proč. Protože si vážím manželů Elli a Ivana Motýlových, kteří akce po celé roky pořádali. Právě v Evangelickém kostele. Od roku 1995 patří městu a jeho oficiální název zní Galerie Červený kostel.

Motýlovi výstavy a pozvání hostů roky dotovali ze svého a věnovali tak návštěvníkům i umělcům spoustu svého soukromého času i peněz. Proč? Protože v tom zřejmě nacházeli smysl. V malém městě dali vzniknou místu, kterým prošly za 10 let pozoruhodné osobnosti výtvarného, literárního i hudebního života.

Právě do Hlučína se jezdilo za novými, často silnými a autentickými počiny. Z Ostravy, Opavy, Olomouce, také z Hlučína samotného. A teď je všechno, vypůjčím-li si slovo z názvu dnešní poslední výstavy, v dupie.

Koho rezignace manželů Motýlových rozhodně nenaštve, bude Komise pro kulturu a školství města Hlučín.

Pamatuji se, že když se v roce 2001 otevřel po náročné rekonstrukci Červený kostel, přišla výtvarnice Elli Motýlová s první výstavou, pak další, pak čtením, pak koncertem, jedna akce navazovala v kontextu a promyšlené dramaturgii na druhou.

Z podpory města 25.000 korun na rok, což byly ještě před deseti lety nějaké peníze, spadla podpora na 15.000, posledních asi pět let už to bylo jen deset. Na celý rok, zhruba na osm výstav spojených s literaturou i hudbou.

To, že nepřišli výtvarnice a literát za ty roky na buben, byla vůle města, poskytnout jim své prostory zdarma.

Nová Komise pro kulturu a školství se po loňských volbách usnesla, že desetitisícový příspěvek skončil, ba naopak, manželé budou za pořádané akce v kostele platit pronájem.

S úřednickým rozhodnutím manželé Motýlovi nesouhlasili. Konec zvonec. Stojí za ním fatální neznalost členů kulturní komise a nepochopení toho, co se skutečně v galerii dělo, jak mimořádné a potřebné jsou aktivity manželů Motýlových, jak v celostátním uměleckém povědomí propagovali město, ve kterém se rozhodli žít.

Možná měli oba vedení města více kultivovat, vysvětlovat, žádat o granty a leštit kliky. Jenže i oni mají svá zaměstnání, která je musí živit, po letech nezájmu ze strany města o jejich akce, ať byl zvolen kdokoli, už toho měli asi jednoduše dost.

To se dá pochopit. A tak se dnes s místem spojeným s aktivitami manželů Motýlových přijdou rozloučit např. Daniel Balabán, Jaroslav Žila, Jindra Holubec, Petr Hruška, Janusz Klimsza, Marek Pražák nebo Vít Slíva a další.

A budoucnost toho místa? Možná paličkované krajky a výstavka místního krajináře. Nic proti dečkám a zručně namalované přírodě. Galerie se stane místem, kterých je u nás tisíce. Ta v režii Motýlových byla jen jedna.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.