Respekt k pravidlům

Do rozhlasu chodím denně skoro stejnou cestou. Procházím pěší zónou na níž už několik dní parkuje den co den obrovské luxusní BMW. Přiznám se, že se ve mně každý další den vaří směs údivu, rozporuplných pocitů a někdy i jadrnými slov. Zkuste si někdy zaparkovat podle pravidel v centru Ostravy, choďte do práce ze stovky metrů vzdálených parkovišť a přibíhejte pozdě na porady. Bude vás to stát úsilí, nervy a peníze, které nakonec zaplatíte na drahých parkovištích. Pak vám garantuji, že se vám při pohledu na auto cynicky zaparkované v zákazu přímo v centru města zalijí oči krví.

Nedávno jsem si všimnul, že za stěrači přibývají papírky od strážníků, uklidnilo mě, že spravedlnost dolehla i na drzého řidiče. A teď si zkuste tipnout, co se stalo následující den. Pokud říkáte, že nic, tak jste se trefili. Auto zůstalo, akorát lístky zmizely. Majitele zřejmě vidina nějaké pokuty nezastrašila a respekt k pravidlům nevyvolala. Tak si říkám, co by se asi stalo, kdyby mu auto za stovky tisíc někdo poškodil. Řekl bych, že by se zcela jistě dovolával spravedlivé odplaty podle zákona. Jaká ironie!

Jsme možná bohatší, což dokládá, že si mohou někteří z nás kupovat stále větší a větší auta. Nulový respekt před zákony je ale něco, co nás ještě pořád dělí od civilizovaného světa.