Richard Piskala: Nekonečný příběh

Komise a pracovní skupiny zasedají, politici v kraji i v hlavním městě problém znečištěného ovzduší v Moravskoslezském kraji řeší, jednají, svolávají tiskové konference. Člověk z toho má dojem, že na zlepšení ovzduší v našem regionu se neustále pracuje a pořád se něco děje.

Jenomže pak přijde zimní smogová sezóna a všichni společně zjišťujeme, že situace je zase stejná jako v minulých letech. Dusíme se pod smogovou inverzní pokličkou a po večerech si můžeme číst třeba vědeckou studii o tom, jak nás jedovatý vzduch zabíjí a pak pro změnu a pro uklidnění zase materiál od jiných odborníků, kteří tvrdí, že to tak hrozné není a že nás zdejší špinavý vzduch zabíjí vlastně jen trochu.

Co si o tom má člověk myslet? Dělají si z nás všichni ti zodpovědní legraci?

Politici tvrdí, že se toho dělá dost - rozjely se takzvané kotlíkové dotace, proběhla informační kampaň jak a čím správně topit, chystají se třeba i nízkoemisní zóny ve městech.

Jenomže to zatím evidentně nestačí. V těžkém a jedovatém vzduchu visí otázka přístupu státu a kraje k velkým znečišťovatelům. Politici toto téma slyší neradi, velcí znečišťovatelé jsou samozřejmě zároveň největšími zaměstnavateli a s těmi jsou raději zadobře, aby nám třeba neutekli jinam.

Nějaké řešení to ale přece mít musí. Možná by pomohlo důrazné zvolání, na které by mohli politici slyšet - dámy a pánové, dusí se vám tady vaši voliči! Udělejte už konečně něco, co zabrání každoroční přeměně našeho kraje v plynovou komoru.