Richard Piskala: Ocenění osvoboditelé Ostravy
Ostravsko-opavská operace byla před sedmdesáti lety velkou vojenskou akcí, do které se zapojily vedle Rudé armády také československé jednotky. Dvěma dosud žijícím českým velitelům tanků se teď dostalo ze strany Ostravy uznání - stali se čestnými občany města.
Byl to dojemný okamžik, když primátor města Tomáš Macura ve středu večer v Divadle Antonína Dvořáka jmenoval Bedřicha Opočenského a Karla Šeráka čestnými občany Ostravy. Tito dva bývalí velitelé tanků zde před sedmdesáti lety bojovali v československé jednotce, která působila v rámci Rudé armády, proti nacistickým okupantům.
Zastupitelé Ostravy rozhodli, že jim teď, po sedmi desetiletích, udělí zmíněné ocenění za mimořádné hrdinství a zásluhy při účasti v bojích druhé světové války a při osvobození města.
Při předávání vzdal těmto dvěma hrdinům hold celý sál dlouhým potleskem vestoje. A myslím, že nejen za sebe mohu říci, že to rozhodně nebyla nějaká společenská formalita.
Ten potlesk samozřejmě patřil hlavně jim, ale také všem dalším, kteří ve válce bojovali po jejich boku a podobného ocenění se nedožili.
Jsem rád, že Ostrava tyto velitele tanků ocenila, ale nemohu se ubránit otázce, proč se tak stalo až po dlouhých sedmdesáti letech. Oběma bývalým vojákům je dnes přes devadesát let, podobně jako dalšímu československému tankistovi, který osvobozoval Ostravu, Mikuláši Končickému. Ten se stal čestným občanem našeho krajského města v roce 2008.
Rozhodnutí současných zastupitelů je podle mne určitě správné a dovolím si k nim směrovat jeden apel - nečekejte s případným dalším oceněním na nějaké příští kulaté výročí. Nevím, kolik dalších osvoboditelů Ostravy z roku 1945 ještě žije, ale pokud takoví jsou a víte o nich, oceňte je hned. Myslím, že je to důležité nejen pro ně a jejich rodiny, ale pro nás všechny.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.