Říkanky

Mému synovi je jednadvacet, takže čtení pohádek je u nás dávno pasé. Nicméně poučena kampaní Celé Česko čte dětem, která nabádá, že máte dětem číst nejméně 20 minut denně, jsem sáhla po dítku sice ne vlastním, ale zvídavém a jako objekt pro mé výchovné snahy velmi vhodném, a zalistovala. V čem, to rozhodně bylo, protože knížek svého dětství si pro další pokolení, doufám, schovávám celou velkou krabici.

A tak jsem sáhla po říkankách, ty se lehce čtou a dobře pamatují. Mají velké ilustrace, takže i čtyřletý klučík se na chvíli zabaví. Což o to, všechno dopadlo dobře, včetně všech proč? a jak?, na která jsem se snažila statečně odpovídat. I limit 20 minut jsme vzorně naplnili, pak si ještě kreslili a vystřihovali, než samozřejmě došlo i na oblíbené lechtání, bafání a dělání legračních obličejů.

Stejně ale pořád některé ty jakoby triviální říkanky nechápu. Tak třeba: Ententýky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Slovo „ententýky“ je jedno z prvních slov, které se dítě naučí... a nikdy nepoužije. A co mají znamenat ony„špalíky“, že by baterie, nebo co. A o smyslu celé rýmovačky pořád pochybuju – buď má zcela prozaicky varovat před následky úrazu elektrickým proudem, anebo je to prostě jen neškodná slovní hříčka, nad kterou není třeba uvažovat.

A co takoví „Ovčáci čtveráci“ ? Tam čteme dále: Nebyla to vička, ani čočovička . Tak to je na mě taky moc. Až do dnešního dne jsem nevěděla, co je „vička“ , to slovo jsem házela do stejného pytle jako „ententýk“, takže pro běžnou slovní zásobu zbytečné. Ale zapátrala jsem, a skutečně - vička je zdrobnělina od slova víkev, což je existující rostlina, jakýsi druh plevele. Proto vička a čočovička – zdrobnělina čočky.

A podobných říkanek, které zní sice krásně zvukomalebně, ale jejich některá slova nebo celý obsah zvědavému dítěti vysvětlíte docela těžko, najdete bezpočet. Od Šnečku, šnečku vystrč růžky, dám ti tvaroh na parůžky, pod Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou.

Ovšem obávám se, že příště nás s mým půjčeným dítětem mohou potkat pohádky, a tam už nebudeme slovíčkařit – zkrátka Sněhurku otráví, Jeníčka s Mařenkou zavlečou do lesa, Otesánek sní mámu i tátu. Hlavně, že nakonec zase vše dobře dopadne.