Rodičovský test

Jako ve všech jiných oblastech života se i v případě vysvědčení dají rodiče rozdělit do několika různých kategorií. Z hlediska očekávání jsou to rodiče přemrštěně ambiciózní i vysloveně flegmatičtí. Mezi tím samozřejmě řada dalších podskupin. Pak je možné rodiče rozčlenit podle míry překvapení, které jim jejich potomek svým vysvědčením připraví. Někteří mají přehled o známkách naprosto přesný, jiné trojka z dějepisu zcela vykolejí. Pak taky dělíme rodiče podle síly akustického projevu, kterou ze sebe vyloudí v případě nespokojenosti. Někde to řeší hurónským řevem, jinde naopak panuje tichá domácnost. Rozlišovacích hledisek bychom při troše dobré vůle mohli najít ještě několik. To ale není až tak podstatné.

Podle mého názoru je důležité hlavně to, abychom jako rodiče přijali vysvědčení svých dětí důstojně. Jakékoliv nepřiměřené reakce jsou velmi traumatizující a dítě si je sebou nosí několik dalších let, v některých případech i doživotně. A úplně nejdůležitější je soulad mezi přirozenými schopnostmi dítěte a jejich známkami. Když prostě dcera nemá matematický mozek, pak je prostě bláhové od ní očekávat jedničku na vysvědčení. Stejně tak bychom po synovi jakožto absolutním jazykovém antitalentu neměli chtít výbornou z němčiny.

Laskavě si uvědomme, milí rodičové, že na některé věci naše děti opravdu nemají. V tom případě bychom měli ocenit alespoň jejich snahu, pokud tedy nějaká byla. A když se úsilí jaksi nekonalo, bylo právě na nás, jak jejich laxní postoj dostaneme do patřičných mezí. Ale rozčilovat se v den vysvědčení, to mi opravdu přijde hloupé. Na bojové výstupy bylo dost času během celého školního roku nebo pololetí. Proto doporučuji, abychom si právě dnešek se svými dětmi opravdu užili. Nebylo by šťastné jim následující dva měsíce volna hned ze startu úplně znechutit.