Rodina odvedle

Zítra k vám na oběd přijdou Ukrajinci. Většina z nás, kdyby slyšela tuto větu, velmi se podiví. Proč bych si měl k sobě domů brát nějaké cizince? Mám přece dost svých vlastních přátel, které můžu pozvat. Ale oni nemají. A o to právě jde. Rodiny cizinců u nás často žijí v izolaci. Nemají tady své příbuzné, nemají přátele, nemají s kým sdílet své radosti a starosti. Proto vznikl projekt Rodina odvedle. Vždy jednou za rok se dvě rodiny sejdou u společného stolu, nad tradičním jídlem. Padají tak zažité předsudky a lidé se o sobě vzájemně něco dozvědí. Třeba Čečenci. Co o nich víme? Jakýsi bojovný národ, který se objevuje ve zprávách a mluví se o terorismu. Jak ale poznala paní Dana z Ostravy, Čečenci jsou milí a pohostinní lidé, kteří mají rádi sladkosti z medu, vaří se spoustou cibule a česneku a jsou ochotni vzdát se dítěte ve prospěch své rodiny. Letos pozvala dvě vietnamské dívky. Hrají volejbal, mají kamarády, poslouchají hudbu. Od dcer paní Dany se ničím neliší. To je poznání, k němuž dospěje většina lidí, kteří se do projektu zapojili. A tuto zkušenost předávají dál. Školáci na besedách jejich povídání přijímají se zájmem, ale nadšení dospělých nesdílejí. Ne proto, že by byli proti, ale proto, že jim to připadá normální. Ve třídě sedí vedle Slováka, na housle chodí s Vietnamkou, angličtinu je učí Izraelec. S cizinci u nás se budou setkávat čím dál častěji a projekt Rodina odvedle tak možná jednou ztratí smysl. Zatím bych se přimlouvala za to, aby byl dokonce častěji.