Rodrigo Cuevas: Postmoderní folklórní agitátor

Pro rčení to tu ještě nebylo, by měl platit zákaz. Vzápětí na to, co ho použijeme, přijde totiž další hudební úkaz, k němuž je při napnutí veškeré představivosti těžké najít ekvivalent. Kníratého chlapa v sexy podvazkovém pásu, ženských šatech nebo jen ve slipech, vedoucího na uzdě osla, si s asturijským venkovem určitě nespojujeme, a není mnoho důvodu předpokládat, že bychom měli. Vyloučit to ale nemůžeme, doba už je taková.

Dobře děláme: Rodrigo Cuevas se po rodné vesnici takhle nepromenáduje, s titulem Folklórní agitátor zato dává na vědomí, že španělský region Asturie sice trpí nedostatkem infrastruktury, práce a příležitostí pro mladé lidi, o nudě, tu ale nemůže být řeč. Aktivistickému nasazení „postmoderního tvůrce okamžiku“ podlehl i producent Raül Refree a vydal se s ním na desetidenní túru po asturijském a galicijském venkově nasát místní hudební tradice a naslouchat posledním žijícím zpěvačkám.

A protože víme, že když  Raül někomu řekne ano, jdu do toho, výsledek dokážeme odhadnout: album doplněné videoklipy opravdu patří do kategorie „to tu ještě nebylo“, nikoliv však pro Cuevasův exhibicionimus, oslňuje elektro aktualizací starých písní a tanců, strhujícími rytmy akustických perkusí, hlasy a v neposlední řadě humornou nadsázkou, jakkoliv cílem zůstává seriozní připomenutí autentické síly a platnosti starobylé asturijské hudby, která podle Raüla dokáže znít stejně moderně jako současná avantgarda.

Proto nezůstal jen v roli producenta s vkladem osobité elektroniky a práce se samply: nechal se, a podobně to měl s portugalskou zpěvačkou fado Linou Rodrigues nebo americkým kytaristou Lee Ranaldem, uvést jako spoluautor.

Klasický vystudovaný klavírista Rodrigo Cuevas za velkého zájmu objel Španělsko s hudebně-kabaretní show El Mundo por Montera: směsi travesti, opery buffa, glamrocku, reggaetonu a excentrického střetu asturijské tradice s elektronikou. Odzbrojil covery legendárního asturijského popového zpěváka Tino Casala a ženské oblečení udal jako přirozené umělecké vyjádření. Propadl  také tradičním nástrojům, zvlášť galicijským tamburínám pandereitas. A když požádal Raüla o spolupráci, měl na mysli spíš přístup trad-modernistky Mercedes Peón než flamenko-popové Rosalíe.

Cuevas zpívá v asturčině, využívá občas auto-tune, nechává se unést rytmy tradičních tanců xiringüela, muiñeira a habaneras, a do několika skladeb s Raülem přizvali ženský sbor Adufeiras de Salitre z Galicie. V teskné  baladě Rambalín se do Cuevasovy vzpomínky na krutě zavražděného Alberta Alonso Blanca alias Rambala, navzdory homosexualitě v rybářském městě Cimadevilla milovaného sociálního pracovníka, dokonce přidá mužský hornický sbor Coro Minero de Turon.