Rudolf Březina je se svým saxofonem stále ozdobou každého pódia

Nahrávek spojených s jeho jménem skrývá naše fonotéka tolik, že bychom měli s Tóny vystaráno nejméně do konce roku. A on má 75 právě teď.

Rudolf Březina, kterému přejeme k pětasedmdesátinám, se narodil 3. srpna 1946 ve Vysokém Mýtě, není ale úplně pravým Kujebákem, jak se lidem z „Mejta“ říká; své kořeny má v blízké Chocni, to jenom že v Mejtě byla nejbližší porodnice.

Studoval na ostravské konzervatoři a měl blízko k Divadlu pod okapem, s jeho Jazzovým sextetem vyhráli jeden z ročníků festivalu v Přerově. Pak hrál v pražském Rokoku, v doprovodných orchestrech předních světových muzikantů, například Raye Charlese, ale především v Ostravě – s Flamingem, ORO a JORO. V 90. letech občas doplnil základní sestavu Jiří Urbánek Bandu.

Po roce 1990 se také častěji věnoval hudební režii, na jeho citlivý přístup vzpomínají mnohé tehdy začínající kapely dodnes. Působil naoko jakoby nejistě, rozpačitě, a právě tím rozklepaným amatérům dodával sebevědomí a dostal z nich věci, o kterých ani netušili, že je umějí.

Rudolf Březina je se svým tenorsaxofonem stále ozdobou každého pódia, na které vstoupí; ať už s Bigbandem Gustava Broma nebo se skupinou In Blue Ivana Němečka. S tou se vydatně podílel nejen na posledním cédéčku Jaroslava Wykrenta Už to zkrátka není ono, i na loňských několika společných kouscích. Řečeno s Jardou: Skromně, ve vší pokoře, ale s hlavou nahoře.

Všechno nejlepší a spoustu dalších dobrých tónů!

Jaroslav Wykrent & IN BLUE ve Studiu 1
Spustit audio

Související