Rýmečka...

Není to tak dávno, kdy byl velmi populární jeden velmi nepřesný vtip. Prý, co je smrtelná choroba mužů na sedm. Odpověď zní - rýmečka. O autorovi je známo jen to, že jde s velkou pravděpodobností o příslušnici ženského pokolení. Nepřesnost spočívá v tom, že nejde o vtip. Právě naopak. Pakliže jde o muže, kteří se rozhodli zasvětit život jedné z rozhlasových profesí, přestává tu veškerá legrace. Pro všechny redaktory, moderátory a reportéry znamená rýmečka fatální hrozbu. Náhle kýchnutí může v místnosti plné zamyšlených redaktorů způsobit nepříjemná nedorozumění. O to ale nejde, mnohem horší je, že hlasovému profíkovi s plným nosem a opuchlým krkem trvá veškerá práce o dlouhé minuty déle a výsledek nebývá, přes pečlivou přípravu, nijak oslnivý.

Rozmlžený obraz, výpadky zvuku, nedostatečný přísun vzduchu. Přesně tyhle potíže jsem si vyzkoušel ve svých nejhorších chvilkách na vlastní kůži i já. A věřte mi, nebylo to nic příjemného. Každé setkání s mikrofonem připomínalo slavnou scénku Jiřího Wimmera Ostrava. Zatímco za komikovou hranou indispozicí měla být léta usilovného kouření cigaret ne příliš kvalitní značky, já jsem podobně komické výstupy sváděl bez jakékoliv přípravy.

Největší omyl shora uvedeného vtipu je ale v tom, že smrtelná choroba - rýmečka, nekosí jen řady rozhlasových mužů. Vyprávět by o tom teď mohla jedna nejmenovaná kolegyně...