Rytmus předvánočního běsu

Tak nás přece jen čapnou, řekla jsem si zrovna včera, když jsem v Porubě projížděla kolem zbrusu nového rozsvíceného nákupního velkochrámu jednoho nejmenovaného řetězce. Otevření svých bran totiž avizoval na malebně vypadající datum 12.12., tedy fikaně do doby, kdy je všechno to obstarávání nákupů v plném proudu a zákazníci v plné polní vybaveni ještě dostatkem peněz, tašek a bojovné nálady potřebné do nekonečných front u pokladen. Obchod vyrostl v celkem svižném tempu, ostatně přece si nenechá ujít Vánoce.

Při vědomí toho všeho jsem se tuhle pousmála nad konstatováním asi dvacetiletého mladíka, který velmi přesvědčeně prohlásil, že do tak velkých kšeftů by v životě nevkročil. Že na to nemá nervy ani čas. Nabízí se závěr, že v tom případě velká část populace musí být na rozdíl od něj v nepochybně lepší kondici s nervovou soustavou i volným časem, protože podobné super- a hypermarkety jsou neustále plné a lidí jako by neubývalo.

Neubývá jich teď ani na ulicích. Uvědomila jsem si to zrovna včera, když jsem nutně do páté hodiny odpolední, tedy ještě než zavřou, potřebovala doběhnout do jedné notářské kanceláře a vyřídit naléhavou záležitost. Poklusem v chaos, vnucuje se přirovnání.

Filmoví hrdinové známé "básnické" ságy by z plných plic zařvali: Klííííííííd. A ještě by se od srdce zasmáli. A víceméně by měli pravdu. Tak nechte nákup nákupem, shon shonem a vykročte z toho hemžení třeba do nejbližší kavárny. Poseďte u kafíčka, zmrzlinového poháru, přečtěte si noviny a pusťte z hlavy úkoly. Jen dejte pozor, aby v těch kavárnách bylo přes všechny ty davy ještě místo...