Síla živlů

Staré rány zůstávají. Je to už skoro rok, co Novojičínsko zasáhla ničivá síla přírody, vzbouřený vodní živel, který opustil svá dlouhá léta vymílaná koryta, poklidné zurčení vyměnil za burácivý útok a se silou nákladního vlaku se zakousl do lidských obydlí, staveb či aut. S auty si voda pohrávala jako s hračkami, do domů razila tunely a odnesla s sebou také několik životů. Když pak voda opadla, zanechala po sobě zkázu v podobě trosek domů, vraků vozidel a mnohatunového nánosu bahna a nečistot široko daleko. Ještě dnes v některých postižených místech není vše úplně v pořádku. Lidé stále uklízejí, přebírají a opravují majetek, stejně jako zasažené obce, či města.

Některé škody na majetku budou viditelné velmi dlouho, viz třeba zničená železnice z Jičína do Hodslavic, jejíž opravě nedávno zazvonil pohádkový zvonec – a je s ní konec. Lidé, kteří si řáděním přírodních živlů prošli, si sebou tuto stopu nesou uvnitř stále. Přibyl jim nějaký další rozlišovací smysl – kromě zraku, hmatu, sluchu a čichu tak vnímají i drobné změny na obloze, mírný vzestup hladiny blízkého potoka či říčky úplně jinak, než ten, který vše sledoval v televizi, a ve vlnách nových, čerstvějších událostí - zapomněl.

Vzpomínka na velkou vodu teď ale musela zákonitě ožít například v Kuníně, kde se v úterý obloha zatáhla černými mraky a bičovala zemi průtrží mračen, a podle slov některých obyvatel tu padaly i kroupy. Řeka sice tentokrát zůstala ve svých březích, ale množství vody dopadající na zem nestačila půda vypít a výsledkem bylo několik vytopených sklepů a všudypřítomné bahno. Ano, tyto změny počasí jsou přirozené, ale zrovna pro obyvatele obcí postižených povodní jsou takovéto události jako sypání soli do ran.

Příroda nám tak neustále, přes všechny naše znalosti, dovednosti a vynálezy ukazuje, kdo je tady pánem. Smutné ale je, že tady neplatí pohádková pravidla o dobru a zlu, a pohromy nestíhají jen násilníky či tyrany a lumpy, ale i slušné a spořádané lidi bez rozdílu.