Silvie Mikulcová: Další Fukušima?

Luxus a tajemství. To jsou první slova, která mě napadají, když se snažím vybavit si náladu Ostravice. Pamatuji si, že jsem v dětství milovala tamní famózní schodiště. Ať byl člověk jakýkoli, cítil tak nějak aristokraticky, když scházel dolů a pod ním se otevíral celý prostor.

V malém schodišťovém bufetu jsme si s babičkou dávaly odporně naředěný džus a ona mi přitom vyprávěla o svém mládí spojeném s prvorepublikovými filmovými hvězdami. Co na tom, že v té době byla v Ostravici snad jediná opravdová parfumerie ve městě a hned vedle textilní partiovka, dětská fantazie si s tím umí poradit. Když nad tím přemýšlím, noblesní dojem ve mě přetrvává pořád.

Ostravica je prapodivným spletencem tří, podle mě naprosto rozdílných domů. Demolice - tak to je údajná budoucnost pro první objekt, kde se v minulosti propadly stropy. Oprava - zase ortel nad středovou vestavbou, ve které je ono krásné schodiště. A lhostejnost - prozatímní rozsudek pro poslední část, která je nejblíže divadlu a která teď nejméně zapadá do konceptu majitele. Ostravici chce využít ve spojení s prázdnou plochou na sousedním náměstí a vytvořit tam skleněnou krabici. Další. Té na Nové Karolině už lidi říkají Fukušima II.

Docela by mě zajímalo, jakou přezdívku vymyslí pro tuhle podobnou, době poplatnou stavbu. Řekla bych, že poetická nebude. A už vůbec si neumím představit, jak tahle brána do centra Ostravy bude vypadat, až krabice nahradí i legendární hotel Palace. To už by se musel opravdu stát zázrak, aby zrovna on měl jiný osud.