Silvie Mikulcová: Den vítězství

Šest let a 60 milionů obětí. Základní čísla, která doprovázejí dosud největší válečný konflikt v historii lidstva. A letos k nim můžeme dodat taky číslo 67 - jako počet let od jeho konce.

Jak tak stárnu, mám pocit, že o druhé světové válce mluvíme čím dál méně. Částečně to asi bude tím, že se změnily poměry a že pionýři s červenými šátky už nestojí čestné stráže, tak jako jsme museli my ve školních letech třeba tady v Ostravě u památníku Miloše Sýkory.

Navíc lidí, kteří útrapy zažili anebo dokonce o svobodu bojovali, je taky čím dál míň.

I když nejsem příznivce monstrózních manifestací, myslím si, že bychom na tuto část historie lidstva zapomínat neměli. Zvláště v dnešní době, kdy v nás roste xenofobie a kdy od odborníků slýcháme, že pravicových extremistů je taky čím dál více.

Koneckonců stačí sledovat, o čem a jak se baví lidé v tramvajích, v hospodách a taky po jakých řešeních volají v anonymních diskuzích na internetu. Z některých slov mi osobně leze mráz po zádech.

Památník druhé světové války v Hrabyni je díky velkorysé rekonstrukci už jiný než byl v dobách mého dětství. Tak zkuste zajet třeba tam. Teď mimo jiné nabízí připomenutí osudu letce Zdeňka Škarvady.

Setkala jsem se s ním jen jednou, když mu Ostrava udělovala před lety čestné občanství. Při té příležitosti jsem dostala knížku jeho vzpomínek. Jmenuje se Nikdy se nevzdávat, což je prý generálovo životní motto. Když si jí přečtete, pochopíte, že tihle muži to opravdu mysleli a v jeho případě myslí vážně.