Silvie Mikulcová: Horko za volantem

Antiperspiranty nefungují. Vůbec. Obchodníci a reklamy lžou. Myšlenka, která se mi v tomto týdnu honila hlavou snad nejčastěji. Tropická vedra ale nebyla jediným viníkem. Deset let jsem tomu unikala. Teď už nemůžu couvnout. A to doslova. Musím se totiž naučit řídit. A tak jsem i ve třiceti stupních usedala za volant v autoškole.

Těžce se mi dýchalo, srdce mi bušilo a kůže se neuvěřitelně rosila. Se spojkou se zatím nekamarádím, ale věřím, že si jí časem nějak nakloním. Třeba pozorností, kterou jí neustále věnuji. Brzda by mohla žárlit. Několikrát jsem jí ani nenašla anebo si jí spletla s plynem. O té ruční se mluvit skoro bojím, pravidelně na ni totiž zapomínám.

Ale řeknu vám, je to docela legrace. Hlavně si užívám to, jak se mi mění vnímání Ostravy. Město nám prochozené a nacvičené. Ovšem jako spolucestující anebo jako člověk, který přesně ví, na kterých zastávkách jsou automaty na jízdenky.

Všímám si, a tak o některých úskalích pro řidiče vím už teď. A asi by mě nikdy nenapadlo odbočovat před mosty na Českobratrské doleva na Nádražní, tak jako to nedávno bez majáků udělalo evidentně nespěchající policejní auto. Zvláštní bylo, že žádné další ani nepíplo. Obvykle se na této křižovatce při tomto prohřešku, kterého se, jak mám odpozorováno, dopouštějí hlavně ti, kteří nemají na značce téčko, troubí velmi usilovně.

A víte co, úplně nejlepší je to, že si vylepším pleť. Zrovna nedávno jsem na nějaké dámské stránce na webu viděla cviky obličejové gymnastiky, která má pomoci v boji proti vráskám. Během jedné jízdy je zvládnu spolehlivě několikrát. Jen nevím, jestli by pro mé nervy nebyla lepší nějaká tuba exkluzivního krému.