Silvie Mikulcová: Nabídka určuje poptávku

Ztracená rukavice mi včera pěkně zkomplikovala úprk do práce. Nejsem polárník, ba naopak, a tak jsem si musela koupit nový pár. Obyčejné černé rukavice jsem sehnala až ve třetím obchodě. Ono je vám to panečku překvapení pro ostravské obchodníky, že zákazník chce v zimě rukavice!!!

A to není moje jediná rozpačitá zkušenost. Minulý týden jsem potřebovala pro své kočky koupit stelivo. Musela jsem se spolehnout na obchod, kterému se raději vyhýbám. Třikrát jsem mu dala šanci. Třikrát jsem tam šla a marně se pokusila koupit právě tu nejzákladnější výbavu majitele koček. Neuspěla jsem znovu. Prodavačky jsem se kapku jízlivě zeptala, proč vůbec mají obchod, když nevedou tak potřebnou věc jako je stelivo? Slečna postávající u poloprázdného regálu mě odzbrojila. Řekla: „Měla jste přijít včera, to jsme měli tři." Já už jsem se na pořádnou reakci nezmohla, jen si šeptala cosi o krámech, které asi spíše fungují jako čističky na peníze či zábava pro paničky zbohatlíků.

A proč o tom mluvím? Jde mi hlavně o manýry ostravských obchodníků, kteří se ani nepokoušejí dělat něco pro své zákazníky, prostě sloužit lidem, jak by logicky měli.
Ve městě se teď hodně debatuje o tom, co se stane s centrem Ostravy, až se otevře obří Nová Karolina.

Setkala jsem se s názory, že odsaje zákazníky a malé krámky v okolí se položí jeden za druhým a že střed města pak bude už totálně mrtvý. Někteří taky spekulují o tom, že konkurence majitele prodejních ploch přinutí k tomu, aby zmírnili ceny a tím pádem dali šanci novým, neotřelým krámkům. Prostě lidem, kteří by jinak drahé nájmy neutáhli.

Uvidíme. Já se ale bojím, že se odehraje spíš ten první scénář. Vždyť korzování v obchodních centrech už je téměř našim nejoblíbenějším sportem.