Silvie Mikulcová: Plaváček
Říkají mu Plaváček. I když po vodě nepřiplul, loď ho vlastně zachránila. Respektive vodáci, kteří se plavili po řece a všimli si zbědovaného stvoření na břehu. Plaváček je pes, se kterým si v Ostravě krutě pohrál jeho majitel.
Plaváček měl prý štěstí. Kdyby si ho nevšimli vodáci, asi by uhynul. Jeho páníček ho totiž přivázal v místě, kde po břehu skoro nikdo nechodí. Když ho včera v útulku ovazovali, připomněl mi kvůli koženému náhubku Hannibala Lectera. Taky ho měl, aby nepokousal ošetřovatele. Nechtěl ale útočit, jen se bránit.
Plaváčkovi do krku téměř zarostl provaz, kterým ho někdo u řeky uvázal. A je to jeho asi nejvážnější zranění. Jak mi ale říkal šéf útulku, fyzické rány ty se zahojí mnohem rychleji, než šrámy na duši. Už se prý ozvala řada lidí, která by chtěla vyhublému Plaváčkovi pomoci a vzít si ho.
Zlobí mě ale jedna věc, že se asi nikdy nepodaří vypátrat, kdo se na zvířeti tak podepsal. Jaký asi je člověk, který uváže psa na opuštěném místě? Jeho úmysl je přece jasný. Zabít velmi krutým způsobem.
Vyděsilo mě ale ještě něco. Když jsem útulkem procházela, z jednoho z kotců se mi do očí podíval statný pitbull. Na tabulce u dveří měl hodně velkými písmeny křídou napsané POZOR! Schválně, už si představujete, jak by vám bylo, kdybyste zvíře pitbullí pověsti potkali třeba někde tak po setmění na ulici?
Nechápu, jak může někdo něco takového vůbec udělat. Když se byla malá, napadl mě pes a dodnes z nich mám tak trochu hrůzu. Vůbec by mi proto nevadilo, kdyby u nás jakýkoli chov psů podléhal přísné registraci. Možná by ubylo Plaváčků i lidského strachu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
