Silvie Mikulcová: Třídím, tedy jsem

Třídím, tedy jsem. Tohle si v posledních týdnech mohou říkat Ostravané. Městská firma OZO rozjela další kampaň, která má lidi přinutit přemýšlet, kam vyhazují plasty, sklo anebo papíry. Do všech domácností teď dealeři roznášejí speciální tašky, které mají lidem pomoci a taky je motivovat. Jde o pevné, prošívané, omyvatelné vaky s uchem a čtvercovým dnem.

Podle odpadářů mohou fungovat jako i nákupní. Prý v ní můžete odnést do kontejneru PET lahve, když je vyhodíte, tašku složíte do kabelky a můžete znovu vytáhnout, když budete v obchodě kupovat zásoby do ledničky. Inu nevím, mě by se to teda "eklovalo".

Když jsem se dozvěděla, že kampaň přišla na osm milionů korun, chvíli jsem přemýšlela, jestli to není zbytečně moc. Třídící sadu dostane na 130.000 ostravských domácností, distribuce taky není zadarmo, stejně jako třeba billboardy, kterých jsem už okolo cest taky pár zaznamenala. Na druhou stranu jsem se setkala s příběhem, ve kterém tašky sehrály roli, kterou měly.

Léta jsem potichu i nahlas kritizovala svou kamarádku, že netřídí. Upřímně, dneska mi to přijde jako samozřejmost. I když se kapku červenala, říkala mi, že to nemá smysl a že má kontejnery na separovaný odpad daleko.

Před týdnem barevnou sadu dostala. Rozbalila jí zvídavá dcera. Maminka jí musela vysvětlit, k čemu tašky slouží a co se do nich hází. Holčička rozhodla, že je budou mít v kuchyni všechny tři a že je budou používat. Mimochodem první večer je prý dokázala naplnit až po okraj. Pochopitelně i věcmi, které maminka s tatínkem vůbec nehodlali vyhodit.

Jedna rodina asi ostravské odpadové hospodářství nespasí, na druhou stranu kampaň asi může pomoci.