Silvie Mikulcová: Vyostřená nálada

Mé svědomí se zhmotnilo. Má podobu asi tak čtyřicátníka s delšími vlnitými vlasy. Nedávno napadl romskou ženu v tramvaji. Mě od té doby hryže svědomí.

Oba tehdy nastoupili zároveň. Muž na ní začal křičet něco o krádeži a vypadal, že bude volat na policii. Strážce zákona začala vytáčet i žena. Slovní výměna byla čím dál ostřejší a nadávky, které zazněly, převyprávět ve vysílání nemůžu. Už v tu chvíli se ve mě vařila krev.

Ať už se stalo cokoli, takovým způsobem by se konflikty řešit neměly. Odvahu jsem ale nesebrala. Navíc to vypadalo, že vše skončí, protože se muž choval, jako kdyby vystupoval.

Je to ovšem ještě větší zbabělec než já. V tom posledním okamžiku, než se dveře zavřely, ženu zřejmě udeřil anebo jí zatáhl za límec a ona narazila do držadla. On stál venku, ženě v odjíždějící tramvaji tekla z obličeje krev. A co je nejhorší, další dva udatní muži jí hned okřikli, aby byla zticha.

Doteď se stydím, že jsem něco neřekla dřív, než došlo k násilí. Svou zbabělost jsem si navíc musela zase znovu prožít. Muže jsem náhodou od té doby už dvakrát potkala. Normálně bych si ho ani nevšimla.

A proč o tom mluvím? V té - plné - tramvaji jsem si totiž uvědomila, jak moc se v poslední době nálada ve společnosti vyostřila. Četla jsem před nedávnem rozhovor se starostou ze severu Čech. Popisoval situaci, jak říkal, dvojrodiny, která dostává na sociálních dávkách okolo devadesáti tisíc měsíčně. Informace, která musí všechny ty, kteří mají nízké mzdy, doslova pobouřit.

Jenže já si myslím, že problém není v těch, kteří berou, ale v těch co dávají a na ty bychom měli být naštvaní. Když obéznímu dítěti babička podstrkuje čokoládu a hranolky, nemá smysl zlobit se na dítě, že jí.