Šípková politika

Stalo se to přesně v okamžiku, kdy se zdálo, že veškerá naše domácí drobotina poklidně ulehne ke spánku. Má pětiletá dcera přede mě předstoupila a s vážnou tváří se zeptala: "Co je to patová situace?" Okamžitě jsem pochopil, že je zle neb pravděpodobně shlédla kus napínavého zpravodajského šotu z mystického světa trojkoalic, lidových domů a prezidentského zvedání obočí. Jelikož neodbytnost je dětskou vlastností číslo jedna a rodiče musejí vysvětlovat, bylo mi jasné, že se ponořím do didakticky náročné otázky: Jak této čisté duši popíšu, o co v naší veselé politické rošádě vlastně jde. Pomohla mi ujištěním, že, cituji: "Paroubka znám." Smršti dotazů "Co je to vláda?", "Proč se hádají?" nebo "Proč byly volby" jsem učinil přítrž a nešťastně jsem zvolil pohádková přirovnání. Šípková Růženka se ukázala být zavádějící variantou, protože spící Paroubek s Topolánkem čekající na příjezd prince vysvoboditele až příliš evokují někdejší osvobození našeho státu a desítky let trvající princovu přítomnost mezi námi. Původně geniální nápad Soli nad zlato, kdy oba politikové předstupují před národ a sdělují, jak moc ho mají rádi, se také ukázal nevhodný. Čechové, Moravané a Slezané by se jistě rozdělili na přesnou polovinu, což by sice politický boj o sněmovnu přeneslo z parlamentu do hospůdek, ale kdo ví, kolik škody by pak létající půllitry napáchaly. Když jsem zvažoval okolnosti Otesánka, ozvala se následnice rodu s věcnou otázkou: "Pustíme si Shreka?" Pochopil jsem, že nastalo milosrdné vysvobození. Zejména když líčila, jaký je Shrek vlastně sympaťák, neubránil jsem se závěrečné pasáži Babičky od Boženy Němcové. "Šťastná to žena..." A snad ještě hodně dlouho.