Škola pro každého?

Nikdy jsem si nemyslela, že budu ještě někdy prožívat pocity nesvobody a omezování. Ale hluboce jsem se mýlila! Už po třech týdnech platnosti nového školského zákona zjišťuji, že naše občanská práva dostávají pořádně na frak. Právě v těchto dnech to mimo jiné pociťují rodiče budoucích prvňáčků. V některých případech totiž musejí dokonce nocovat před školou, kterou svému potomkovi vybrali k zápisu do první třídy. Jen tak mají pro dítko zaručeno místo ve třídě.

Podobně na tom budou o pár dnů později i budoucí středoškoláci. I ti mají velmi omezené možnosti. Mohou se hlásit jen na jednu střední školu. A tak si u nás doma, stejně jako tomu je i v jiných rodinách, lámeme po večerech hlavu nad vzniklým rébusem. Vybereme pro naše dítě školu s vynikající pověstí, s velkým zájmem budoucích studentů a logicky tedy i s menší šancí na přijetí? Nebo vsadíme na jistotu - na školu průměrnou? Po ní studenti příliš netouží, takže je přijetí ke studiu v podstatě jisté, ale úroveň budoucího vzdělání asi tak vysoká nebude.

Vůbec se mi to nelíbí! Obecně nemám ráda, když mě někdo omezuje v mých občanských právech a ve svobodné volbě. V tomto případě stát omezuje ještě neplnoletého člověka a jeho právo svobodné volby studia a následného povolání. Rodiče se vztekají a sepisují protestní nóty, nadané děti se stresují ve spoustě přípravných kurzů a všichni společně doufají, že se ještě přeci jen stane zázrak.

Na zázraky nevěřím. Věřím ale v přesvědčivost argumentů. Letošní rok v praxi ukáže, nakolik nesmyslný nový školský zákon vlastně je. Snad poté hlavám pomazaným a hlavně těm kompetentním napoví, že je čas udělat změnu. Jen mi je líto, že jejich omyly opět odskáčou ti úplně nevinní.