Slavit či neslavit?

Slavit či neslavit? Asi nejčastěji pokládaná otázka v souvislosti s Mezinárodním dnem žen. Já myslím, že klidně slavit. Stávající pachuť jinak neškodnému dni dodali až předlistopadoví papaláši, ale nevymysleli ho. Je to stejné jako s prvomájovými oslavami. Také měly zcela jinou a dokonce větší tradici.

Ale časy se mění, některé tradice upadají v zapomnění - setkáváme se s nimi zpravidla už jen ve skanzenu či v dobové literatuře. Jiné se teprve formují a připravují na to, stát se tradicí. Další se k nám s větší či menší úspěšností snaží proniknout z jiných zemí - jako například Svátek zamilovaných. Svou neškodností prošel, a to přesto, že jsme jinak stále ještě na import podobných záležitostí docela hákliví. Ale zamilovaní jsou většinou mladí a tedy souvislostmi minulosti nezatížení.

Ale o tom, co kdo, kdy, kde a s kým bude slavit, si dnes naštěstí může každý svobodně rozhodnout sám. Nikdo už dnes nenutí do mávání mávátky a provolávání hesel, nikdo mne nenutí kupovat ženě kytku ten který den - či lépe řečeno jen jednou za rok. Na druhou stranu - myslím, že každá žena si aspoň jednou za rok kytičku zaslouží.