Sloni

15. květen 2009
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Jednou z největších událostí letošního roku v ostravské Zoo je nepochybně příjezd sloního samce Calvina. Místní chovatelé si od něj mnohé slibují. Jde tady ale o mnohem víc.

0:00
/
0:00

Tisícikilometrové cesty v přepravních kontejnerech, zvykání si na nové prostředí i několikrát za život. Tím vším musejí procházet vzácná zvířata v zajetí jen proto, aby Lidstvo zachránilo, co v minulosti spískalo. Mnoha živočišným druhům hrozí vyhubení, a tak si chceme ponechat zbytky jejich populace alespoň v zoologických zahradách. Jejich dřívější, poněkud sporný důvod existence, ukazovat odchycená exotická zvířata našincům, tak dostává mnohem etičtější opodstatnění. Řada zvířat se už totiž mimo zahrady téměř nevyskytuje.

Za ohrožené se považují i sloni indičtí. Podle odhadů jich ve volné přírodě žije jen okolo 50 tisíc. Na tom, abychom se nemuseli v brzké budoucnosti chodit dívat jen na vycpané slony do muzea, podobně jako na mamuty, se teď bude pracovat i v Ostravě. Na důležitou misi tu tento týden přicestoval elitní samec Calvin. Nové působiště mu určil koordinátor chovu a chce se po něm jediné. Zplodit potomka. Ucházet se může o přízeň hned tří samic - 48leté Suseely, a pak také 42leté Johti a její teprve 12leté dcery Vishesh. Je třeba dodat, že se Calvin vyzná, po světě už běhá 11 jeho slůňat a je tak žádaný, že se do Ostravy dostal s půlročním zpožděním kvůli povinnostem v německém Lipsku. Jak tam jeho snažení dopadlo, ale zatím nevíme. Co ale víme, je, že pokud by našel zalíbení v některé z ostravských slonic, způsobil by velkou radost. Slůně se prý zatím nepodařilo odchovat v žádné české ani slovenské zahradě. Určitě by tedy šlo o to nejlepší zhodnocení novodobého chovu slonů, kteří moderní ostravský pavilon obývají od roku 2004.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.