Smolný den

Člověk, který se probudí do smolného dne, působí na nepochopitelné zážitky podobně, jako zemské jádro na hmotu. Možná by se pozornost fyziků měla soustředit na vyčíslení oné tajemné konstanty, s jejíž pomocí by se daly turbulence v našem životě snadno vypočítat. Některé věci se ale dají jen těžko ovlivnit tím, že o problémech, které nám chystají budeme předem vědět. Stalo se mi to zrovna včera.

Podezření o tom, že něco neblahého vyzařuji, jsem nabyl poté, co jsem se usadil ve své rozhlasové kukani a začala nade mnou blikat zářivka. Zprvu jsem tomu nepřikládal zvláštní význam, problém byl vyřešen během několika minut díky našim šikovným kolegům z údržby. Horší to ovšem bylo, když jsem potřeboval co nejrychleji najít důležitý kontakt na internetu. Samozřejmě se to nepovedlo, spojení mého počítače se světem se v tu ránu přerušilo, dosud nikdo neví, kde se stala chyba. V tu chvíli jsem ale vzdal nervózní čekání a raději se chystal vyrazit do terénu. Otevírám skříň - a ejhle, bunda zmizela neznámo kam. Ještě, že byl nějaký stupeň a nad nulou a já nemusel reportovat o sněhové kalamitě. A tak to šlo až do večera. Celý den mě zkrátka provázely nevysvětlitelné, paranormální jevy. Naštěstí nijak nebezpečné, ani hrůzostrašné. I když jsem se už k večeru málem lekal každého stínu, byl jsem rád, že smolný den skončil bez větší újmy na zdraví a na majetku. A tak přeji i vám, aby i ve vašem případě byl ztracený kabát tím nejhorším, co vás v životě potká.