Smysl rozhlasu
Podíváte li se z okna, určitě vás nepřekvapí, že je venku zelená tráva a teplota se přes den pohybuje kolem 10 stupňů. Ale mělo by vás to udivovat. Možná jsme si až příliš rychle zvykli na to, že v lednu nelyžujeme a nechodíme v kožichu.
Letošní zima je skutečně podivná. Nevím, jak by si s tímto tématem poradil klasik v próze, ale novináři jej pitvají ze všech možných stran docela zdatně. V minulých dnech k němu přibylo další zpestření - vichřice. Ničila vše, co jí stálo v cestě: střechy, ploty, stromy i lidské životy. Desetitisíce domácností se ocitly bez proudu. V rozteklých mrazničkách se kazily potraviny, žárovky nahradily svíčky a zahřát jsme se pohybem. Potemněly pochopitelně i jinak permanentně blikající televizní obrazovky. Spousta lidí tak vůbec netušila, co se kolem nich děje.
Pominu-li škody na životech, zdraví a majetku, jsem svým způsobem ráda, že jsme prošli touto zkušeností. Já vím, že jsem teď vypustila z úst doslova rouhačskou větu, ale poslechněte si, co mě k ní přimělo... Vyslechla jsem si docela nedávno rozhovor dvou cestujících ve vlaku, kteří se pozastavovali nad smyslem existence rozhlasu. Podle nich jde o přežitek, který své místo ve světě moderních technologií už nemá. Jejich debata mě docela sebrala. Bodejť ne, když v rozhlase pracuji a mám k němu velmi osobní vztah! Dokonce jsem přemýšlela nad tím, jestli nakonec nemají pravdu. A k čemu jsem došla?
Pravdu určitě nemají! K tomuto poznání jsem došla až s několikadenní odstupem. Přispěla k němu právě ona všeničící vichřice. Tam, kde nemohla dojít elektřina a s ní i všechny ony vyspělé informační technologie, totiž dorazil právě rozhlas. Stačilo málo - tužková baterie a malá krabička, které se v době mého dětství říkalo "tranďák". Stačí otočit knoflíkem... a spojení se světem je tu. A tak i když venku zuří vichr, okenní tabulky strachem drnčí a nejen psi se schovávají pod postel, vy víte, že nejste na světě sami. Je s vámi váš-náš rozhlas.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.