Spor o stromeček

A je to za námi! Ptáte se co? No přeci Vánoce! Alespoň tak si kolem mne každoročně oddechne řada lidí, pro které jsou vánoční svátky maratónem příprav, vaření, pečení, shánění dárků a bůhvíčeho ještě.

Já osobně vidím tyto dny přeci jen trochu jinak. Je mi úplně jedno, že nemám umytá okna a na Štědrý den klidně koukám na pohádky bez obav, že jsem nestačila vypulírovat koupelnu nebo upéct poslední zbývající druh cukroví. Vánoce si prostě užívám a snažím si je prodloužit, jak se jenom dá. Třeba tím, že stromeček odstrojuji co nejpozději.

Vzpomínám si, že jsem ještě coby dítě školou povinné usmlouvala s rodiči nazdobený smrček skoro do Valentýna. Pravda, byl už notně vypelichaný, jehličí bylo prakticky všude a barva více žlutá než zelená. Připomínal mi ale dny, na které se dodnes vždycky moc těším.

Spor o vánoční stromeček vedeme u nás doma doteď. Manžel tvrdošíjně prosazuje jeho likvidaci na Tři krále, syn nejpozději do Hromnice a já? Já se raduji z každého dne navíc. Takže, moji milí, radujte se i vy! Vánoce i Nový rok míváme vždy jen jednou do roka a pokud si po nich říkáme: "Konečně je to za námi!", není asi něco v pořádku. Nemyslíte?