Sprejeři a fixaři

24. říjen 2007
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Zdálo by se, že nás mladí výrostci s barvami po kapsách už ničím nepřekvapí, ale opak je pravdou. Více než kritika je následující poznámka spíše jen smutným povzdechem.

0:00
/
0:00

Chápu starostu obce Neplachovice na Opavsku, když se teď rozčiluje nad vandalským chováním neznámého pisálka. Ten zřejmě se značně rozervanou duší popsal místní zastávku důkazy lásky k jisté slečně Štěpánce. Což jí samotnou sice potěší, ale odstranění výkřiků přijde na 150 tisíc korun.

Chápu to, ale na druhou stranu je v tomto činu aspoň trocha příběhu, lidskosti a miniaturní špetka pochopení. To samé by se dalo říci o některých armádních vzkazech odvedenců, kteří čmárali po zdech a veřejných záchodcích počty dnů své základní vojenské služby, přidali místo pobytu a nemravně hanobili veškerý důstojnický sbor.

Ano, jsou to činy vandalské, odsouzeníhodné, ale mají aspoň základní normální motiv. Co se dá říci k tomu, co dnes hyzdí kostely, průčelí nově opravených domů anebo - nechoďme daleko - přímo budovu Českého rozhlasu Ostrava. Nic, vůbec nic. Spíše to vypadá, jako by se rozmazlená vřeštící čivava snažila občůrat všechny patníky v okolí, aby všem dogám v okolí ukázala, kdo je tady vlastně pánem. Za použité sloveso se omlouvám, ale raději bych použil ještě zajímavější výraz.

Co jiného je to? ptám se při pohledu na čerstvě vybudovaný podchod pod železniční stanicí Opava-východ. Uplynulo několik dnů a podpisy revolučních mopslíků se dají počítat na desítky. Bohužel, opavský architekt nevsadil na jistotu jako na svinovském nádraží a celou chodbu neokachlíkoval.

Oni to už nejsou ani tak sprejeři, ale také fixaři, což dělá tuto organizovanou a cílevědomou skupinu ještě dravější a vynalézavější. Obávám se, že nepomohou ani konference, ani analýzy, ani výhrůžky. Vždy budou mít v kapse peníze na barvu a vždy najdou dost času na značkování svých vysněných teritorií.

Musíme zřejmě čekat na zázrak, který ale nemusí být předem vyloučen. Máme u domu pěšinu, která léta odolávala zábranám, vysazování keřů a zatravňování. Teď se najednou stalo něco neuvěřitelného. Jen tak začala zarůstat a mizet. Proč už o ni není zájem, to naprosto nechápu, ale je to tak.

Doufám, že podobný osud čekají i zdi kostelů, podchodů anebo zastávek. Snad tato situace nastane dříve, než budou všechny fasády nádherně vyzdobené.

autor: mki
Spustit audio